Damašek
Žádné jiné lidské sídlo na světě není jako Damašek, město pod vrchem Kassjun, obklopené zelenými zahradami oázy, které je pokládáno za největší a nejúrodnější zahradu Arábie. Už o samotném vzniku jeho jména existuje několik teorií. Jedna z nich říká, že Dimeshk znamená aramejsky šumění vody, jiná teorie zase odvozuje jeho název od slova Dam-Shak - "Krvavá jáma, díra". Na vrchu Kassjun se totiž odehrála první bratrovraždy v lidských dějinách, protože prý právě zde zabil Kain - prvorozený syn Adama a Evy - ze závisti svého mladšího bratra Ábela a jeho tělo skrýval 40 dní v jedné z jeho jeskyní. Damašek je jedním z nejstarších nepřetržitě obydlených míst na Zemi.Legenda říká, že ve dnech potopy se jedině Damašek, jako kvetoucí ostrov, vznášel na bouřlivých vlnách vod a také v den posledního soudu bude jako jediný ušetřen ... Podle další legendy na vrchu Kassiun spatřil světlo světa vizionář Abraham, poslední odpočinek zde našel Mojžíš a v jeho kotlině se ukrývali Jozef s Marií a Ježíšem, na útěku před Herodem. Damašek ve svých krvavých dějinách zažil mnoha cizích vládců, mezi nimi Asyřanů, Babyloňanů, Egypťanů, Chetitů, Peršanů, dobyl ho Alexandr Veliký, obsadili ho Římané a později se dostal pod vliv Byzantské říše. V roce 635 ho obklíčili beduíni z horké pouště Arabského poloostrova, bojující pod zelenou vlajkou islámu, vedeni dvěma ctižádostivými vojevůdci - Chálid Ibn al Walid a Abu Obeid.První z nich rozmístil svých jezdců pod zdmi města na východní straně a druhý na západní. Obyvatelé za jeho hradbami měli bohaté zásoby a nebáli se ani dlouhého obléhání. Vždyť Arabové nejenže neměli žádné zkušenosti v dobývání měst, ale také jim chyběly potřebné zbraně a materiál. A navíc, dobyvatelů předcházela dobrá pověst. Mluvilo se o nich, že jsou spravedliví, tolerantní k jiným národům a náboženstvím, sami přísně dodržují své zákony a především vybírají nízké daně. Byzantinci však byli neoblíbení, neboť utlačovali měšťanů vysokými daněmi, a tak se s přibývajícím časem, nálada ve městě se přikláněla na stranu muslimů. Po šesti měsících měli beduíni dost vyčkávání - mezitím se naučili dělat žebříky - a tak Chalid Ibn al Walid, který toužil sám sklidit slávu za dobytí města, vydal svým vojákům rozkaz k útoku. Obránci neměli velikou vůli bojovat a dobyvatelem proto brzy podařilo překlenout městské zdi.Na západní straně města velitel Abu Obeid stále váhal s útokem, až sami obránci donutili byzantského velitele is biskupem, aby se vzdali a otevřeli brány.Abu Obeid tak vstoupil do města bez boje a bez obtíží se se svými bojovníky dostal až do jeho středu, do Katedrály svatého Jana Křtitele. Ve stejném čase - z východní strany - dorazil do chrámu i Chalid Ibn al Walid, čímž vznikla neobyčejná situace. Jelikož východní část města byla dobyta bojem, podle tehdejšího válečného práva tato směla být vyrabování, západní část musela být ušetřena. Protože se ale oba velitelé setkali uprostřed katedrály, dohodli se, že její východní část bude sloužit muslimům jako mešita a západní část smí nadále používat křesťané.Zabíjet a znásilňovat bylo přísně zakázáno. Tato dohoda je dodnes vzorem islámské tolerance. Stavba mešity, která se po něm jmenuje Umajjovská (je jedním ze zázraků světa), protože patřil k ummajovský klanu, trvala 10 let.Mešita má půdorys 157 x 100m av jejím středu se nachází 36 metrů vysoká kupole, pod kterou se může najednou modlit až sedm tisíc lidí. Přestože v průběhu své existence 5krát vyhořela, vždy ji znovu vybudovali a její nádherné barevné mozaiky, zobrazující fantastické krajinky, stromy, rostliny a různé budovy - představa ráje, zrestaurovali do původní podoby. Dodnes se v ní nachází bohatě zdobená kaple se schránkou skrývající hlavu svatého Jana Křtitele, jehož po arabsky volají Jahjá ibn Zakarija.Spolu s Ježíšem patří k prorokům, kteří přišli před Mohamad zvěstovat na Zemi vůli Boží. Muslimové věří, že v den Posledního soudu přijde Ježíš z nebe na Zemi právě po jednom z minaretů ummajovský mešity. Stala se jednou z nejdůležitějších, nejslavnějších a nejkrásnějších poutních míst světa. Je zajímavá i tím, že se sem na modlitby sjíždějí tak křesťané, tak muslimové. Archeologové našli v jejích prostorách stopy osídlení staré přes šest tisíc let. Původně zde totiž stál aramejský chrám (před více než 5 000 lety), který byl postaven na počest boha Hadad.Později tento chrám vystřídal římský palác, který byl zasvěcen Jupiterovi. Po něm se vystavěla na jeho místě křesťanská Bazilika sv. Jana Křtitele. V polovině 7. století (rok 636) se muslimové s křesťany dohodli, že se tu budou modlit společně. I přesto, že později se křesťanský kostel přemístil jinde a na jeho původním místě vyrostla současná mešita, hrob Jana Křtitele v mešitě zůstal do dnešních dnů. Vedle mešity se nacházejí tři minarety: Nevěstin, Ježíšův, Muhammada. Na severozápadní straně historické části města lze vidět zachovalou citadelu, dále se zde nachází mauzoleum a nadživotní socha Salah al-Dina (slavný muslimský vojevůdce). Dnešní stavba citadely z 13. století stojí na místě bývalé římské pevnosti. Ze stejné doby vidět ve městě i dnes hradby a několik vstupních bran, spolu jich je sedm.Damašek by nebyl Damaškem bez svých trhů-suků. Ten největší, vedoucí přímo k srdci starého města, se jmenuje al-Hamidijja podle otomanského sultána Hamida ll. Jak kráčíte po kamenech, které pamatují světovou historii, nabudete pocit jako byste se ocitli v pohádce.Každá ulička nabízí svůj konkrétní artikl. To znamená, pokud zabočíte do uličky s kořením - kam jen oko dohlédne se míhají barvy koření a jejich vůně vás omámí. Podobné to bude i v uličce s nejrůznějšími druhy kávy a čajů.Rádi byste typický dárek pro své nejbližší z Damašku? Nic jednoduššího, stačí pohlídat uličku se suvenýry charakteristickými pro SAM (ustálená zkratka místních pro Damašek). Můžete vybírat: společenské hry (ručně vyrobené ze dřeva), já jsem si všímala především zboží ženskému srdci blízký: bytový textil barev a vzorů od výmyslu světa, šperky a šperkovnice různých velikosti i tvarů, nástěnné hodiny obrazy - dřevěné vykládáné z mušlí a perleti . Mě uchvátily zejména ty kaligrafické. Všechny tyto předměty vyrobili zkušené ruce řemeslníků s technikou, kterou ovládají století (příznačná dřevěná mozaika se zvláštními tvary a barvami). Nenajdete dva stejné.A kdo má ještě sílu v nohách, ať se vydá napravo uličkou, kde se ve výlohách třpytí zlato. Nenajdete zlatý poklad. Ale ulice vás dovede přímo k paláci al-Azem. Patří k dalším skvostům reprezentujícím damašskou architekturu. Byl postaven v letech 1749-1752 jako rezidence pro damašského guvernéra Paši al-Azem. Počátkem 20. století, když dosloužil svému účelu, v něm zřídili institut archeologie a islámského umění. Přestože v roce 1925 byl značně poškozen, dnešní návštěvník ho může obdivovat v plné kráse, díky úplnému obnovení do původního stavu. V současnosti se zde nachází Národní muzeum umění a syrských lidových tradic. Trávě na tomto místě se můžete vnořit ještě více do dějin. Věrná kopie pradávné minulosti, kde mimo jiné, je vystaveno islámské umění, mezi kterým se především vyjímají překrásně ručně psané Koran všech velikostí. Zvláště rozmístěny místnosti - domky, detailně zachycují životy starých Arabů kdysi.Škola (Azemova škola, budova postavená v roce 1770 reprezentuje osmanskou městskou architekturu. Dnes je v jejích prostorách luxusní prodejna suvenýrů), kavárna, lázně, ložnice, obývací pokoj, koupelna - hammam. Prostory jsou zařízené starožitnými kusy nábytku, celkový ráz dotvářejí voskové figuríny oděné v dobových šatech. V prosklených vitrínách jsou umístěny předměty z vykopávek v Mari, Doura Europos az Palmyry. Zážitek!A my jsme si uprostřed těchto dějin dopřáli výborný oběd. Těsně vedle Národního muzea se nachází Takiya as-Suleimaniyya, mešita postavená v roce 1560 podle plánu významného osmanského architekta Sinana. Jedná se o objekt, který v sobě spojuje mešitu a ubytovacími prostorami. Zajímavostí tohoto objektu, že zde dochází k prolínání syrských - černo-bílé obložení u vchodu a tureckých prvků - vysoká centrální budova a štíhlé minarety. V současnosti se v jedné části nachází Muzeum armády, ve kterém je umístěna sbírka vojenských předmětů od doby bronzové až po současnost. Toto jsou místa, která by žádný návštěvník města neměl vynechat. Určitě je ještě velmi hodně k vidění, ale zmíněné dominanty jsou součástí historie, která zde na vás dýchá z každé strany. A jsem si jistá, že ani dlouhý měsíc by skutečnému cestovateli nepostačil, aby stihl poznat a navštívit každou část města.Vždy je pro mě vzrušující pozorovat místních a sledovat jejich chování. Nesmírně se mi líbí, že volný čas rodiny tráví společně, s dětmi, mnohdy i s prarodiči nebo jinými členy rozvětvené rodiny.Utužují si takto vztahy a zároveň překonávají generační bariéry.Samozřejmě, během let jsem byla svědkem i hádek, ale domnívám se, že to patří k životu.Syřané jsou veselí vroucní lidé, aktivní, zároveň impulzivní a otevření, spontánní.Člověk má tendenci porovnávat a ani já jsem se tomu nevyhnula. Tedy dá se říci, že rozdíly jsem začala intenzivně vnímat po několika otázkách typu, co a jaké je to u nás na Slovensku, nebo celkově v Evropě a následně jsme to porovnávali s zdejšími poměry, zvyky. Je fajn zjištění, kolik toho máme společného a také jak se v mnohém odlišujeme, dokonce v některých oblastech se rozcházíme v názorech, zda máme rozdílné pohledy na věci.Avšak zároveň musím konstatovat, že nikdy, nikdy to nedosáhlo bod sváru nebo nezpůsobilo jakékoliv neshody. Naopak, všichni respektovali můj původ a je přirozené, že jsme vyrostli v odlišném prostředí a společnosti. Lichotí mi, pokud kdosi za mnou přijde a zajímá se o můj názor na konkrétní situace, resp. chce vědět mé stanovisko, neboť nejsem Arabka, ale Evropanka (adžnabíje). Kromě pohostinnosti je pro Araby příznačná jejich temperament a emoce. Vztahy jsou protkány tradicemi a často se stává, že ten nebo ta jedná tak proto, protože je to zvyk ... Zprvu, během prvních návštěv jsem se ostýchala, což je asi také přirozená vlastnost většiny z nás. Nicméně domácí byli milí, laskaví, zvali mě na návštěvy, k nám neustále chodili hosté, dovolili mi nahlédnout do jejich soukromí a chodu domácností. Dnes, po letech, s mnoha mám skvělé přátelské vztahy.Těšíme se na každé nové léto, znám poměry v rámci rodiny, vidím děti jak rostou, jaké mají záliby, čímž se touží stát.
Žádné komentáře :
Okomentovat