Objevování krás Jordánska a Izraele

Práce na recepci v hostelu v Ammánu, starobylé kamenné město Petra, spaní v jeskyni a na poušti ve Wadi Rum, letovisko Aqaba u Rudého moře a korálové útesy.Jordánsko má určitě co nabídnout všem typům dobrodruhů. Stejně i Izrael.Tři týdny v Jordánsku dali zabrat. Pro dívku cestující samy a využívající couchsurfing to možná není ta pravá destinace. Nic extrémně se nestalo, jsem celá, živá a zdravá, ale když jsem se pak ocitla zpět v Izraeli, byla jsem jedním z nejšťastnějších lidí na světě.Dobrovolná práce na recepci v hostelu.Během prvních dvou týdnů v Jordánsku jsem pracovala jako recepční v jednom malém hostelu v historickém centru Ammánu. Tuto dobrovolnickou pozici jsem si našla prostřednictvím sítě helpx, což je databáze volných dobrovolnických pozic na celém světě a měla jsem s nimi již předešlé zkušenosti z nedalekého Izraele a Solární zahrady v Binyamine.V hostelu to začalo moc dobře. První dny jsem mohla spát, kolik jsem chtěla, rozuměj probouzela jsem se kolem oběda, pak jsem si něco malé dala k snídani a sedla jsem si za recepci. Večer jsme měli chutné barbecue jako součást ramadánové večeře na střeše hostelu a kolem půlnoci jsem šla spát. Po pár dnech mi šéf řekl, že budu sedávat na té recepci od půl osmé ráno, ale že mohu mít potom přestávku přes oběd. Tak jsem začala vstávat poměrně brzy a přes oběd jsem dospávala.Mým nadřízeným byl typický arabský podnikatel pocházející z Petry, který vlastní několik ubytovacích zařízení po celém Jordánsku a vedle toho vede i jiné druhy byznysu převážně v turismu. Po fyzicky vyčerpávající práci v izraelské Solární zahradě (viz můj předchozí článek) byla klidná práce na recepci malinkého hostelu absolutním vykoupením. Každý den jsem obsluhovala cestovatele a dělala statistiky. Všichni lidé, které jsem za ty dva týdny v hostelu setkala, byly na 90% ze západní Evropy nebo Severní Ameriky. Těch zbývajících 10% bylo z Asie - Japonci, Číňané a Ind a ještě tu byl jeden Polák, který ale přišel se skupinkou Britů a vlastně jsem vůbec nepostřehla, že je od nás z východu.Během těch dvou týdnů v hostelu jsem si docela dobře odpočinula, vlastně se ani nedá říct, že jsem pracovala. Sedět za recepcí a celý den surfovat. Dobře, abych byla přesná, měli jsme tam egyptského pokojská (v Jordánsku pracuje množství Egypťanů) a ten měl na starosti úklid, ale sem-tam se mu ráno nepodařilo dorazit, tak jsem já servírovala snídaně pro hosty a uklízela pokoje. Ale nakolik jsme měli málo pokojů a málo hostů, tak to nebyla žádná hrůza.CouchSurfing v jeskyni u města PetraPak jednou přišla chvíle, kdy jsem zjistila, že je třeba posunout a dohodla jsem se s jedním Indem, teď už kamarádem Nirmalom, který byl v našem hostelu, že ho postupně is jeho čínskou spolucestovateľkou doběhnu v Petře a budeme cestovat spolu. Takovým způsobem jsem se dostala do slavné jordánské Petry. Tři dny jsme společně couchsurfovali u Ghassaba, "týpka", který hostil přes 2 tisíc cestovatele, ale nejen přes CouchSurfing. Představte si 40-letého dredatého beduína, který má růžový džíp, žil polovinu svého života v Německu, před pár lety se vrátil na rodnou hroudu a bývá ve své jeskyni, která je vzdálená půlhodinu krkolomné jízdy na džípu po kamenné poušti od Petry. Během těch tří nocí jsme všichni spali venku pod hvězdami a každou noc tam s námi byli další cestovatelé z celého světa, protože on má jednoduše každou noc nové lidi. Někdy je jejich osm, někdy třicet. Místa je samozřejmě dostatek.Během dne jsme si prohlédli slavnou kamennou Petru. Samozřejmě, že to bylo úžasné místo plné historie, ale podle mě vstupenka na dva dny nemusela stát až 55 jordánských dinárů, což je více než 60 EUR. Jednoduše Jordánsko žije zejména z turismu, ale dělá to dost nepřiměřeným způsobem. Turista je ekvivalentem chodící peněženky a všude jsou dvojité ceny pro místní a pro nás, turistů. Mně se po 4 měsících v Turecku zdál Izrael jako super drahá země a vysloveně jsem se těšila do Jordánska na něco levnější, ale nic levnější mě tam nečekalo. V každém případě byla dvoudenní návštěva Petry ohromným zážitkem, který mohu každému jen doporučit.Akorát pro našince jsou jordánské srpnové teploty dost nepříjemné.

Ramadán třeba zažít

Přes ramadán nejsme sice jako jinověrci nuceni držet půst, ale pití a jedení na veřejnosti před západem slunce je ve většině případů vysoce nevhodné. Já jsem byla například napomenutí minimálně dvakrát náhodnými kolemjdoucími s tím, že bych měla dbát na dodržování místních zvyklostí. Po této zkušenosti jsem se vždy při pití či konzumaci potravin v nevhodném čase někde vzdálila.Zažít ramadán je však stále pro našince vysoce přitažlivý cestovatelský zážitek a hlavně večerní iftár (bohatá večeře po západu slunce) určitě stojí za to. V neturistické centrech je během ramadánu prakticky vše zastaveno, obchody, restaurace či banky otevírají ve zvláštním čase a například na úrovni oficiálních mezinárodních vztahů platí úzus, že přes ramadán se nic seriózně nevyřizuje a neřeší. Jednoduše proto, že přes ramadán se žije především duchovně.
Lawrence z Arábie a rezervace Wadi Rum,Po třech dnech u Rastafariáni Ghassaba jsme se přesunuli do pouštní rezervace Wadi Rum, kde se natáčel například již zmíněný Lawrence z Arábie. Zažili jsme prohlídku na džípu po neskutečné červené pouštní krajině, spali jsme zase pod hvězdami, znovu pro nás náš beduínský průvodce připravil pravé beduínské jídlo na večeři a viděli jsme padající hvězdy. Nádherné prostředí s pravým beduínským osídlením, dobytek se pásl vedle rozložených stanů. Akorát tam bylo dost turistů.

Letovisko Aqaba u Rudého korálovém moři

Aqaba je turistické město na pobřeží Rudého moře. Jediné místo v Jordánsku s přístupem v moři. Tady jsem zůstala tři noci, hostil mě couchsurfer Hamad a jeho spolupracovník Ali. Oni dva pracují jako instruktoři potápění a šnorchlování a hlavně jako instruktoři čtyřkolek. Místo, kde jsme byli přes den vlastně nebyl žádný dům ani byt, ale čtyřkolková základna. Kdybych měla alespoň mírný vztah k řízení motorových vozidel, tak bych si ty čtyřkolky v té poušti i užila, ale jelikož ještě v téměř 26 letech nemám řidičský průkaz a vím proč, tak jsem si jen užívala bláznění na čtyřkolce jako spolujezdec.Pak zde byla snaha o šnorchlování, ale zase neúspěšná. V Aqaba jsem si jen pěkně zaplavala, ke krásám korálového rudého moře jsem se dostala až v Izraeli o pár dní později. Bylo tam celou dobu neskutečně horko. Já jsem začala existovat každý den až po nějaké 6-té večer, kdy bylo jen kolem 30 stupňů. Sice horký pouštní vítr vál neustále, alespoň to slunce večer nepálilo. Dvě ze tří nocí jsem spala ve dvou různých prázdných bytech v centru Aqaby, protože Ali je mimo jiné i realitním agentem a vlastní pár desítek bytů. No a když přijde nějaký ten couchsurfer, tak ho sem-tam ubytuje i v těch super komfortních klimatizovaných bytech, pokud jsou volné. Jednu noc jsem prožila zase pod širým nebem v nedostavěné hotelu, resp. na staveništi. Ale to je jiný příběh ...
Aqabský záliv je místo střetu čtyř zemí: Egypt, Izrael, Jordánsko a Saúdská Arábie, z čehož Jordánsko i Izrael mají méně než 15 km pobřeží a města Aqaba (Jordánsko) a Eliat (Izrael) jsou od sebe vzdáleny méně než 10 km, ale z ty lidi, co jsem potkala na jedné i na druhé straně, nebyl nikdo v tom sousedním městě. A jediná odpověď je, že takto to už chodí na Blízkém východě. Já jsem tu šanci přejít na druhou izraelskou stranu měla ai jsem ji využila.

Izraelský Eilat

Couchsurfer Ali z Aqaby mě odvezl na hranici, celá procedura kupodivu všech trvala jen nějakých 15 minut a já už byla znovu v židovském státě. V Eilatu jsem zůstala tři noci, hostil mě couchsurfer Assaf, pracující v mořském výzkumném biologickém ústavu jako počítačový technik. Jelikož on dělá v mořském ústavu, který je přímo na pláži, tak jsme mohli chodit na soukromou nepřeplněné pláž a samozřejmě, že mi zapůjčil brýle a trubičku na šnorchlování a konečně jsem to tedy zkusila. Korálové červené moře je úchvatné! Rovněž se v tom městě dalo existovat až v odpoledních hodinách, tak během dopoledne se dospávalo nebo jen tak relaxovalo.Jedno časné ráno jsme šli na túru do pouštních hor, rozuměj na skály. Museli jsme vstát o 4-té ráno, protože jsme to museli stihnout před východem slunce, protože je zde pak vysoká teplota. Z krátkého 3-hodinového putování jsme šli dohromady méně než 5 minut po značkovaných chodnících, celé to bylo dost dobrodružné ale líbilo se mi to.

Zpět v Tel Avivu

Z Eilatu jsem cestovala autobusem 5 hodin přes Negevskou poušť a došla jsem do Tel Avivu. Tady mě už šla přímo na stanici čekat Mila, moje polská kamarádka, se kterou jsme spolu dobrovoľníčili v Solární Zahradě před pár týdny. Ona se také po čase rozhodla opustit to ekologické místo a začala naplno užívat Izrael. S ní jsem neplánovaně zůstala celý večer, noc a následující den, protože jsme zjistili, že můj couchsurfer býval strašně daleko od centra a pro změnu její hostitel bydlel přímo na pláži. S ní jsme rozjímali na pláži, setkali jsme se večer s jedním vodičem, který ji i její kamarádku Britku svezl, když stopovali na jihu Izraele před několika dny. Byl to zajímavý filmový producent a docela zajímavý večer.
Spali jsme u jednoho právníka-muzikanta, který má úžasně designově zařízený byt na 9. patře a super výhled na všechny ty telavivské mrakodrap. Cítila jsem se alespoň na chvíli jako znovu v USA. Tel Aviv je takový malý New York na Blízkém východě.Následující den jsme pochodili staré historické centrum Old Jaffa a vykoupali jsme se. Navečer jsem se přesunula ke Gilová a Margo, kteří mě hostili mou poslední noc na Blízkém východě. Gil je couchsurfingový ambasador, tedy se stará o telavivské komunitu dobrodruhů a cestovatelů. Jeho ruská partnerka Margo se před pár lety rozhodla opustit Moskvu a udělala aliyah (přesídlení) do Izraele. Stačilo jí na to papírově doložit, že její otec je žid a dostala občanství.