Přechod hranice
Taxikář ze Silopi si ještě na otogar vezme vaše pasy, aby šel dát udělat kopie. Měl jsem s sebou i vlastní kopie, ale ty nechtěl a šel raději prefotil pasy. Na hranici to je pár kilometrů. Turci dají jen výstupní razítka a jsme v Iráku. Přijde se do moderní čekací haly se sedačkami a okénky. Taxikář vyřizuje věci s pasy a my jsme zatím seděli na sedačkách ao chvilku nám přinesli čaj. Trvá pár minut dokud si naťukal údaje a pak člověk zaslechne vlastní jméno, nebo ho přijde někdo ohlásit, aby se osobně přišel ukázat. Za víza se neplatí aa jejich platnost je 10 dní, přičemž se dají samozřejmě prodloužit. Celník se ještě ptá několik otázek: "Kam máme namířeno?", "Jaké místa si chcete prohlédnout?" "Kde budete spát?" A můžeme jít. Ještě razítko a "Vítejte v Kurdistánu" Šofér Vás zaveze na parkoviště, kde už čekají irácký taxikáři. Oni Vás odvezou přímo do prvního města za hranicí Zakho. Tady už se dá smlouvat a jedna cesta může stát na osobu okolo 5-8 USD. Do Zakho je to sice kousek, ale jiná doprava jako taxi zde neexistuje. Při odchodu ze země Vás irácký taxikář vyhodí na hranici a tady už zase čekají taxikáři turečtí, který si Vás najdou. Ukážou kam je třeba jít pro výstupní razítka a za obligátních 20 TL do městečka Silopi.Doprava v severním Iráku
Nejdůležitější pravidlo co se dopravy v severním Iráku týká je nechodit místními autobusy! Kdo si to zapamatuje, je v pohodě. Běžně autobusové linky sice mohou být levné, ale procházejí předměstím Mosulu (který je momentálně podle místních nebezpečnější než samotný Baghdad) nebo předměstím Kirkúku, přičemž v nich mohou zastavit. Cestovatel v tomto regionu se nevyhne "shared" taxíkem, čili taxíkem, které odcházejí když se zaplní pasažéry, nebo pokud si ho člověk zaplatí sám pro sebe. Na zaplnění taxíku jsem nikdy nečekal víc než hodinu, čili odcházejí dost frekventovaně. Platí pravidlo, že pokud je člověk ve městě Zakho a chce jít do Dohuku, třeba hledat místo, které všichni znají jako "Dohuk garage", z Dohuku do Arbil třeba hledat "Arbil garage" a takto to funguje všude. Taxíky běhající po městě jsou většinou levné, čili stačí na některý kývnout přímo na ulici, říci cíl ao pár chvil jste tam.Taxíky jezdící v severním Iráku jsou poměrně nové a moderní Toyoty, které by zde člověk popravdě ani moc nečekal. Při cestování mezi městy si někdy taxikáři mohou myslet, že chcete taxík jen pro sebe, proto je třeba vysvětlit, že klidně počkáte i na ostatní cestující. Mezi městy Dohuk a Arbil existují dvě cesty, přičemž jedna z nich prochází arabským Mosul (kudy chodí autobusy) a druhá je stále uvnitř kurdského regionu. Je lepší se zeptat jestli říct taxikáři, že přes žádný Mosul nechcete jít i když ani samotní Kurdové tam nejezdí. Při názvu Mosul si často projdou prstem po krku. Pro tu pohodu je lepší si to zjistit dopředu. To jistě platí pokud se cestuje mezi Arbil a Suleymaniou na jihu regionu.Zde existují také dvě cesty. Jedna škrtne předměstí Kirkúku a obecně se nedoporučuje chodit touto cestou, ale když se člověk baví s místními tak s Kirkúku na rozdíl od Mosulu nemají žádný problém a chodí tudy i oni. Další říkají, že je lepší se mu vyhnout. Druhá cesta vede přes městečko Koya, kde je třeba přestoupit. Cesta z Arbil pak vypadá tak, že v Arbil třeba najít "Koya garage" a taxík Vás vyhodí na malé stanici v městečku Koya, kde už stojí přistaveno auta do Süleyman. Celá cesta trvá is přestupem zhruba 3-4 hodiny. Na přestup v Koyi jsem čekal maximálně hodinu, což bylo nejdéle z celé irácké cesty. K této cestě je třeba podotknout, že patří k nejkrásnějším přírodním scenériím celého severního Iráku!Cesta se klikatí nádhernou krajinou, prochází se kolem jezera Dukan, na horizontu se rozbíhají hory a místy dokonce připomínají tufové kameny tureckou Kapadokia.Naopak cesta směr Kirkúk vede přes poušť či polopoušť. Cenově je to totéž, jen jak říkám, cesta přes Koyu je několika násobně příjemnější. Při odchodu ze Süleyman opět třeba hledat "Koya garage". Odtud chodí taxíky i do Arbil, Koye či do Arbil přes Kirkúk. Ty se zaplnily dříve, ale já jsem čekal asi jen 30 minut dokud se nasbírali další tři lidé. Kdo by chtěl navštívit hrady Khanzad či Saláhaddín, třeba si vzít v Arbil kdekoliv na ulici taxík a usmlouvat cenu přímo s taxikářem. Místní doprava k nim téměř nechodí. Nám se podařilo usmlouvat taxík pro 3 osoby na cca 5-6000 ID / osoba, přičemž jsme se dohodli, že nás šofér vyhodí v Ain Kawa, což je křesťanská čtvrť v Arbil. Ceny dopravy na osobu: Zakho - Dohuk - 7000 ID (sjednali jsme z původních 8500 ID) taxi Dohuk - Lalish (čekání 2hod) - Dohuk - celé auto s řidičem vyšlo 50 USDDohuk - Arbil - 13 000 ID (sjednáno z 15 000 ID) taxi Arbil - "Koya garage" - 3000 ID (taxi pro sebe) taxi po městě v Dohuku či Arbil - 1000 - 3000 ID Arbil - Koya - 5 000 IDKoya - Suleymanieh - 10 000 ID Arbil - Dohuk (tři jsme sjednali na 40 000 ID / auto)Arbil - hrad Khanzad, Saláhaddín - Arbil - 6000 ID (tři jsme sjednali auto) Dohuk - hranice Ibrahim Khalil - 8000Ubytování
V severním Iráku není problém najít levné ubytování. To, že je levné ještě neznamená, že to musí být zákonitě nějaká zapadlá díra. Hledali jsme ty nejlevnější hotýlky a vždy jsme měli na pokoji dokonce i sprchu či záchod, televizor a dokonce i ledničku, což je luxus s kterým jsme ani nepočítali. Do města Zakho jsme přišli pozdě a na hlavní ulici Bederkhan St. jsme našli Hotel Zozek (asi 200-300 metrů od velké kurdské vlajky).Pokoj byla velká, prostorná přímo nad ulicí, ale večer se celé město vylidnilo, čili se dalo zcela bez problémů či hluku vyspat. V blízkosti se dalo i najíst a kousek od hotelu stojí internetová kavárna. Ráno jsme si chtěli na recepci odložit batohy, ale poprvé se stalo, že nám je odmítli kvůli bezpečnosti (v Arbil či Dohuku s tím už nebyl žádný problém). Na recepci mluvili anglicky a dalo se platit iv dolarech. Při hledání ubytování je dobré přijít na hlavní ulici a zde stojí hned několik hotelů. Mezi ty levnější patří ještě hotel Jamal, téměř až na konci samotné ulice.Ve městě Dohuk je asi nejlepším z levných hotelů Hotel Parleman. Růžová budova s nápisem v angličtině stojí na hlavní ulici Kawa Rd. Taxikář zpočátku nevěděl kde ho hledat, ale navigovali jsme ho při Panorama Center, což je něco jako obchodní dům a odtud to je k hotelu již kousek. Pokud by taxikář nevěděl, stačí přijít sem a místní lidé poradí co a jak. Pokoj byl menší než v Zozeku, ale také měla lednici, televizor, klimatizaci a sprchu s toaletou. Zejména ta klimatizace je někdy nezbytnou součástí a je dobré se na ni předem zeptat. Irácké lety bývají neúprosné. Poloha hotelu je také velmi výhodná. Přímo při něm vede ulice na nekonečný bazar, naproti přes ulici Kawa je čajovna, vedle vchodu do hotelu je malé občerstvení a asi 50m na západ je podnik, kde podávali výborné jídla. Na recepci se dalo domluvit anglicky, ale sem tam jsme si pomáhali frázemi z farsí.Arbil jako hlavní město celé oblasti má samozřejmě největší výběr ubytování. Obecně platí, že levné hotely najde člověk v okolí bazaru. Tato informace se může však na místě zdát obtížná, protože arbilský bazar je obrovský. Pokud se člověk otočí zády k Citadele a od vchodu se vyjme do pravé strany po hlavní ulici všimne si v bočních uličkách menší, levné hotely. Mezi takové patří hotel Kandil na křižovatce Qala St. a Saláhaddín St. nebo hotel Bekhal, kousek od něj přímo v bazaru. My jsme strávili čas v Arbil v malém, ale neoznačeném hotelu přímo pod Citadely. Je to dům přímo pod vstupem kde stojí monumentální socha MASharafaddina.Na rohu domu prodávají množství koberců a kolem jsou schody přímo na Citadelu.Koberce prodávají i ve středu budovy i na jejím konci, čili ji člověk nemůže přehlédnout. Žádný jiný dům k Citadele prostě neexistuje. Malé schodiště vede nahoru na terasu, kde je několik pokojů, dormitory nebo se dá dohodnout i spaní přímo na střeše. Kluk, který to tu spravoval věděl dobře anglicky a rád pokecá zda pořadí jako to v Arbil chodí. Pokoj jsme zde měli opravdu obrovskou, televize, lednice, koupelna s toaletou, oknem do hlavní ulice a klimatizace. Přes ulici se začínal bazar, kde není problém najít podnik s jídlem či čajovnu, kde se dá posedět. Přímo v Suleymanii jsem nespal, ale při kráčení městem jsem si všiml pár hotýlků, které zmiňuje i irácká část Lonely Planet.Hotel Chrakan stojí na hlavní ulici Salim asi tři bloky od začátku bazaru a asi 400 metrů od luxusního Hotelu Palace. V těsné blízkosti Chrakanu stojí i hotel Ashta, který je však asi 3x dražší jako Chrakan a je zbytečně předražený. Druhý levnější hotel Malawi leží přímo v bazaru. Při hotelu Palace je brána, která vede do starého města a je třeba pokračovat ulicí Malawi ao necelý kilometr je křižovatka, kde se Malawi křižuje s hlavní cestou. Na křižovatce odbočit do levé strany na ulici Piramerd a po pár metrech leží hotel Malawi. Ve všech hotelech se dá smlouvat, takže třeba zkusit a možná se podaří srazit cenu alespoň o pár dolarů. Zjednávali jsme cenu všude a pokud člověk zůstává více nocí, tak je to dobrý argument a často na hoteliérů zabral.Ceny ubytování na osobu: Zakho - Hotel Zozek - 11USD/os Dohuk - Hotel Parleman - 10 000 ID / os Arbil - hotel pod Citadele - 11 000 ID / osJídlo
Jídlo v Iráku se může zdát na první pohled jednotvárné, ale není to úplně pravda. Častokrát ho člověk nemusí ani hledat protože ono si najde jeho. Většina života se odehrává na ulici a proto zejména v okolí bazarů existuje množství podniků, které připravují něco pod zub.Existují i dražší restaurace, ale ty už ve městě není tolik jako obyčejných malých restauraci. Často se podává v placce kebab nebo falafel, ale natrefit může člověk i na "Lahmacun", resp. iráckou verzi této turecké pochoutky. Tady v Iráku jsme měli Lahmacun jen v Zakho a byla to placka jemně potřená omáčkou s pár kousky miniaturního masa.V Dohuku, pár metrů od zmiňovaného hotelu Parleman jsme zase měli naše nejlepší jídlo. Objednali jsme si grilované kuře za 6000 ID ak tomu dostáváme všechno co mají. Kromě kuřete na stole přistály všemožné misky. Dva druhy rýže, přičemž jedna z nich je ochucená sušenými rozinkami. Grilované lilky, vařené brambory se šťávou, miska cizrnové polévky, fazolová omáčka a nesmí chybět nekonečná řada čerstvého chleba. Za 5 € člověk ochutná mnoho domácích jídel a ani to nebude zvládat sníst.Ceny obyčejného kebabu zda faláfelu jsou podstatně nižší a za takový zaplatíte na ulici cca 500 - 1000 ID (čili 0,50 - 0,90 €). Někde mají více typů kebabů a například kuřecí kousky napíchané na špejli chutnaly velmi dobře.Hodně krát si stačí objednat kebab nebo něco jiného a salát, omáčky a chleba je již v ceně a donesou je na stůl. Kdo se nechá zlákat sladkým, také nebude litovat. Mnohé cukrárny jsou ukryty přímo v bazaru, nebo jen tak na ulici. My jsme našli jednu někde v uličkách Dohuku a ochutnali jsme super sladkou baklavu i chalva (1000 ID). Tradiční nápoj, který je úplně všude je čaj, ale je třeba podotknout, že extrémně přeslazený čaj.Podávají ho v malých tulipánových pohárků v jakých se servíruje také v Turecku a na spodku ještě často vidno 2-3 centimetrovou vrstvu cukru. Čajoven je v každém městě hodně, ať už na ulicích, v bazaru nebo někde v parku. Sem tam i pouliční prodavači chodí a nabízejí čaj, ale to se nevyrovná tomu, když si člověk sedne do čajovny plné starších Kurdů oblečených v typickém oděvu.Na bazaru se dají docela dobře nakoupit oříšky, pistácie, rozinky, sladkosti, bonbóny nebo čaj či například i místní specialitu sýr. Je zapletený jako nám známé sýrové korbáčiky, ale je mohutnější a několik krát slanější. Kdo nechce kupovat věci jen tak někde z malých obchůdků na ulici, např.. v Dohuku najde supermarket (kousek od známého lunaparku Dream City), kde se dají sehnat také zajímavé věci. Ceny ubytování na osobu: čaj - 250 ID Lahmacun (resp. irácká napodobenina) - 1000 IDcola, fanta (1,5 l) - 1000 ID voda (0,5 l) - 250 ID falafel či kebab v placce na ulici - 500 - 1000 ID oběd v restauraci - 5000 - 7000 ID sladkosti - 1000 ID Jazyk V severním Iráku se říká kurdština, která má dva základní dialekty: Sorani a kurmanji. Sem tam člověk narazí na někoho kdo mluví anglicky, ale nebývá to pravidlem, proto je velmi dobré se alespoň trochu připravit a naučit pár kurdských frází. Sem tam se mi dařilo i s turečtinou, kterou dokonce ovládalo více lidí než angličtinu. Největšími devizou je však perština. Kurdské dialekty k ní mají velmi blízko a dost nám pomáhali perské číslovky, slovíčka či pozdravy, když jsme něco chtěli jednoduše vyřídit. Kurdové rádi cizince naučí nějaké to slovíčko.
Žádné komentáře :
Okomentovat