pátek 15. listopadu 2013

Omán, krajina pevností

Ománský sultanát je jednou z těch bohatších zemí na Arabském poloostrově. Pokud sem přijedete například ze sousedního Jemenu, zažijete dost velký šok.Omán má více než dva miliony obyvatel. Kdysi mu patřil i Zanzibar a část Afriky, které byly jeho koloniemi. Hlavou tohoto státu je od roku 1970 sultán Kabus bin Saíd al Saíd. Po nástupu na trůn se mu podařilo zmodernizovat dlouho před světem uzavřenou krajinu. Je považován za pečlivého vládce a mezi svými poddanými je velmi oblíbený. Angažuje se iv ochraně přírody a životního prostředí. Za jeho vlády se Omán velmi změnil a mnozí mu předpovídají budoucnost bohatých arabských zemí. Například má velmi dobře vybudovanou a výborně značenou silniční síť. Na pěkných cestách musí jezdit čisté auta, za špinavé vám hrozí pokuta pět ománským rijálů.

Zelený jih

Město sál je centrem provincie Dofar, nejjižnější a nejzelenější provincie Ománu. Právě v této oblasti rostou vzácné Kadidlovník, jejichž ztuhlá aromatická pryskyřice vytváří vzácné kadidlo. Nedaleko sultánova paláce je zpřístupněn rozlehlý archeologický park, kde archeologové postupně odkrývají ruiny města al-Balíd. To bylo v 12.století významným obchodním přístavem. V parku rostou Kadidlovník, je zde malá botanická zahrada a velmi pěkné a dobře vybudované muzeum věnované dějinám Ománu. Cestou zpět zažíváme menší šok. Taxikář, který nás svezl asi pětiminutovou trasu, od nás nechce peníze. Na naše naléhání, že mu přece musíme zaplatit, řekne: "Tak dejte, kolik chcete." I to je výhoda země, kde litr benzínu stojí v přepočtu necelé čtyři koruny. Západněji se nachází Chór Rurie, místo, které bylo před 2 000 lety velmi významnou obchodní zastávkou na tzv.. kadidlové silnici. Jeho někdejší rozkvět dnes připomínají jen málo zachované ruiny starověkého města a stále nádherný pohled na záliv, který byl kdysi rušným přístavem. O pár kilometrů blíže k sálalo leží městečko Takao s malou pevností v centru. Ta je příkladně zrekonstruovaná a přístupná i zevnitř. Její místnosti jsou vybaveny původním zařízením. Velikostí připomíná menší letní zámeček s příjemně upraveným nádvořím.

Ománské strážní věže

Tak jak se Slovensko obvykle nazývá zemí hradů a zámků, tak by bylo možné Omán pojmenovat krajinou pevností. Najdete zde roztroušených více než tisíc pevností, hradů a strážních věží. Některé postavili ještě v 16. století Portugalci, kteří tehdy ovládali část země, většina z nich je o sto let starší. Posledních třicet let probíhá jejich důkladná rekonstrukce, dodnes jich bylo opraveno již více než šedesát. Většina přístupných pevností se nachází v severovýchodní části Ománu, v blízkosti pohoří Hadžára, několik i na jihozápadě v provincii Dofar.Nejčastěji navštěvovaná je pevnost Nachal, vzdálená necelých 100 kilometrů od hlavního města Maskatu. Je obklopená palmovými háji a na pozadí vysokých hor vypadá vskutku velkolepě. Často sem chodí i zahraniční státní návštěvy. Správce nám hrdě ukazuje podpisy v knize návštěv, jeden z posledních patří britskému princi Charlesovi. Po prohlídce pevnosti nám ještě doporučuje návštěvu blízkých termálních pramenů, kde chodí relaxovat i místní obyvatelé. Při pohledu na mě se zamyslí a dodá, že je to spíše mužská záležitost. Místní ženy chodí k pramenům málokdy.Dále na sever se rozkládá rozlehlé město ar-Rusták se stejnojmennou pevností. V její blízkosti je ještě možné vidět zachovány a funkční koryta kterými se do mnoha míst kdysi přiváděla voda z hor. Z pevnosti slyšíme smích a křik, na výletě jsou studenti z nedalekého Suhar. Vyzpovídali nás, seznámili se svým učitelem historie, mimochodem Syřanům, který studoval v Kyjevě, a po chvilce přemlouvání se odvážněji studentky s námi i vyfotografovat.Na druhé straně pohoří Hadžára jsou nejzajímavějšími pevnostmi Bahla a Džibrín.Pevnost v Bahla v současnosti rekonstruují pod patronátem UNESCO. Přesto, díky své velikosti, působí úžasně. Bahla je známá i svými hrnčířskými výrobky. O pár kilometrů dál je zpřístupněna pevnost Džibrín. Patří k nejvíce zachovaným a nejpůsobivějším. Většina místností je zařízena, v mnohých jsou dokonce původní dřevěné, nádherně malované stropy. I zde setkáváme školní výlet. Z Džibríla je možné pokračovat dál k hranici se Spojenými arabskými emiráty.

Hornatý sever

Kromě Maskatu je největším městem severovýchodní části Ománu Nizwa. Od sálalo je vzdálena téměř 900 kilometrů. Je obklopena palmovými oázami a vysokými horami pohoří západního Hadžára. Nejkrásnější pohled na město je z výšky, z místní pevnosti vybudované v 17. století. Právě toto město je známé vynikajícími šperkaři a jejich pracemi ze stříbra. Ani my jsme neodolali místnímu súku (bazaru). Najdete zde vše - od potravin, šperků, turistických suvenýrů až po živá zvířata. Nizwa je dobrým výchozím bodem ik nejvyšší hoře Ománu - Džabal aš - Sams (Sluneční hora). V úctyhodné výšce 3 075 metrů se vypíná podél hlubokého údolí - Wádí koulí, nazývaného také arabským Velkým kaňonem.Působivě vypadají zejména malé vesničky rozeseté po úbočích wádí. Cestou zpět si všímáme časté značení s názvem jeskyně al-Hutta. Neodolali jsme a vybrali jsme se tím směrem. Vstup do areálu k jeskyni vypadá jako malá vilka.Uvnitř je velký sál z bílého leštěného kamene a přímo do jeskyně odtud vozí návštěvníky po úzkých kolejích (pravděpodobně jediných v celém Ománu) turistický vláček. Jeho trasa měří jen pár metrů. V napětí očekáváme, co to bude za atrakci, ale jsme mile překvapeni! Je to skutečná krasová jeskyně s krápníky, byť by ji několik našich jeskyní rozmanitostí a množstvím výzdoby převýšilo.Hlavní město Ománu Maskat ohromí svou výjimečností snad každého. Jeho jednotlivé čtvrti jsou vystavěny mezi vysokými skalami, a tak ani tomu nejzarytějšího odpůrci urbanizace zde nehrozí fobie z velkoměsta. Vysoko nad zálivem při sultánově paláci se po obou jeho stranách tyčí pevnosti al-Miran a al-Džalálem. Postavili je ještě Portugalci, aby tak chránili své námořní cesty.

Žádné komentáře :

Okomentovat